***

***

neděle 22. dubna 2018

Toulka do minulosti - Stráž nad Nežárkou



☼ Hezký den ☼

Naskytla se mi příležitost
k takové nečekané, neplánované a nádherné toulce
v jednom odpoledni pracovního týdne...

Do míst, která jsou veřejnosti většinou nepřístupná.
Kde vládne ticho, klid, poklidně teče řeka 
a šumí koruny obrovitých stromů..

Je mi odemčena boční brána do přírodního
zámeckého lesoparku a já si kráčím sama, potichu a s pokorou 
místy, které si velice oblíbila Ema Destinnová...


Stráž nad Nežárkou





















Při pohledu z této balustrády do údolí k řece Nežárce
se Ema Destinnová v roce 1908 rozhodla zámek koupit.
Vlastnila jej od roku 1914 do své smrti v roce 1930.

Jejím přáním bylo, aby zde v tomto parku byla pochována...
To se však nesplnilo a byla pochována v kryptě pod Slavínem
na pražském Vyšehradě...
Ale říká se, že si stále svůj zámek střeží coby 
Strážská černá paní...




Zámek stojí na skále a byl tvrzí, hradištěm, hradem a posléze zámkem.
Ale zvláštností je, že hrad se zámkem jsou zde pořád spojeny.
Má bohatou historii a měl nespočet majitelů..
Nikdy nebyl otevřen veřejnosti..
Před rokem 2003, kdy dostal nové majitele, zde sídlila armáda
a Ústavy sociální péče po dobu 60-ti let, kdy nebyly prováděny
žádné opravy a údržba, ba naopak...a zámek se posléze dostal do havarijním stavu..

To ovšem dnes už není pravdou. Současná majitelka 
zámek zrekonstruovala do stavu, v jakém se nacházel 
za doby Emy Destinnové a je otevřen veřejnosti s krásnou expozicí 
E.D. a zpřístupněny jsou i místnosti, kde žila.
(mimo jiné...)


Ale pššš...zámek spí, není zde ani živáčka, sezona ještě nezačala...




Ale zámku určitě věnuji nějaký další příspěvek.
Má úžasnou atmosféru a nachází se na nádherném
místě..

 Pamatuji si, jak vypadal před rekonstrukcí
a mohu v úžasu a s úctou obdivovat jeho zašlou slávu, 
která bude dochována pro budoucí generace. 
Konají se zde i nádherné koncerty, 
tak někdy příště, ano?


Přeji hezkou neděli a  krásný poslední dubnový týden

Jarka





neděle 15. dubna 2018

✿ Jarní metry a puding ✿







✿ JARNÍ  METRY  

Protože je jaro a všechno kvete, 
tak mně kvetou i metry v pracovně..

Nevím jak Vy, ale já nosím krejčovský metr odjakživa v kabelce...
Takže odtajněna další  věc z obsahu dámských kabelek :o))
On se totiž občas opravdu hodí!!!
A nejsem v tom sama- takže budu mít hezké dárky 
pro kamarádky...













Takové projekty jsou stvořené na upotřebení úplně maličkých zbytků přízí.
 Ovšem když potřebujete nutně nějakou barvu a vezmete nenačaté klubíčko,
 tak je to nekonečný příběh!! :o) jako ten můj...














A  jarní nedělní puding...

Čokoládová poleva se trochu rozpila 
a zmizela  na dně pudingu :o),
ale na chuti to neubralo-
opět řada Premium Dr. Oetker-
PRAVÁ VANILKA - SMETANA





Mějte se hezky,
přeji týden plný slunce, květů a vůní ..
( a také trochu deště rostlinkám )

Jarka



PS...Tenhle koberec fialek jsme našli s Barouškem  na louce u lesa...


pondělí 9. dubna 2018

Víkend po Velikonocích a první toulky


Hezký den!

Dnešní příspěvek věnuji loukám, stromům, pláním,
lesům, rybníkům, stráním a hlavně tomu, 
kdo mne přivádí zpět do kondice
a to je můj Barry.

Není to tak dávno, co panovaly třeskuté mrazy
a já jsem byla nemocná...ale jak  jsem se zotavovala,
tak pomaloučku přicházelo jaro...Dávalo si načas, asi na mne čekalo...
O Velikonocích zrovna moc hezky nebylo, snad jen to pondělí to zachránilo,
ale byly zkrátka Velikonoce..
Až poslední víkend byl zkrátka ten jarní...ten pravý
na naše toulky a také na kontrolu našich oblíbených míst...




Tak v sobotu s větrem v zádech, hurá ven!!




Letošní jaro je opravdu něčím jiné.
Nepamatuji si, že by u nás kvetly divoké bledule a zároveň sasanky.
Ale ta radost, když jsem je uviděla...
Kvetou si tam tak divoce, u malých bažinek mezi lesy a rybníky..
Prorůstají i starými spadlými větvemi...
Počkaly na mne..







A přicházíme k rybníkům...
a máme dilema, zda ten levý nebo pravý?...:o)
Barry si vybral ten pravý, les za zády  
nás chránil od větru a k posezení přímo vybízel prohřátý pařez...











Konec plavání- sušíme se!!!




Po cestě domů jsme objevili další místo s bledulkami,
tak ať tam pěkně rostou!!





V neděli to chvíli vypadalo, že máme po toulkách, ale mraky
se přehnaly a bylo nádherně, bez větru..
Až skoro horko bylo :o)) na stráních, kam se upíralo slunce...
a kde rostou obrovské duby, co se nevejdou do záběru...








Tady roste dub spolu s lípou...




Dole pod strání, to malilinkaté žluté, to je Baroušek. 
Má tam malý potůček na brouzdání...voda :o)
Zatímco on stráň vyběhne nahoru a dolů několikrát,
mně stačí jednou...




V kotlinách stromů jsou prima "schovky" a Barry
je jak v "boudičce" :o)













Tak to byly naše víkendové toulky..
Venku, v přírodě, na vzduchu, na slunci,
u vody :o), s Barouškem...
asi  po té nemoci to vnímám nějak intenzivněji,
bylo mi báječně!

Užívejte si jara a mějte se hezky!
Jarka




pátek 6. dubna 2018

Moje POKLADY





Hezký večer! 

Zalíbila se mi výzva Marti z blogu
vyzobanaslunecnice.blogspot.cz/2018/04/moje-poklady-vyzva....

Tak vkládám aspoň maličkatou část mých milých pokladů...

 Nejstarším pokladem mých pokladů
je porcelánový jídelní, čajový a kávový servis, který dostala
moje babička jako svatební dar...

Má krásný jemný květinkový design,
a jako malá jsem měla nejraději talíř s "dírkami"-uchy
a na něm bábovku...




Servis, který si pamatuje tolik událostí
naší rodiny. Na něm se jedlo, pila káva a čaj a hlavně se u něj 
rozhodovalo o spoustě důležitých věcí,
ať už milých, či někdy bouřlivých..
(třeba to, když jsem chtěla jít studovat restaurátorství...)

Věřte, mohl by vyprávět...

Už delší dobu je součástí mé rodiny a já jej používám 
ke slavnostnějším příležitostem, ale hlavně...
je už spousty let součástí vánočního stolu...bez něj nemůžou 
být Vánoce. A já mám u štědrovečerní večeře pocit, 
že ti, které jsem milovala, jsou stále se mnou...






Dalším pokladem je kniha...
Maličká kniha s obrovským obsahem.
OTTŮV KAPESNÍ SLOVNÍK NAUČNÝ
v červené vazbě, vydaný v roce 1926.


Ač je maličký, ukrývá v sobě asi 14 krásných map...




Býval součástí pracovního stolu mého tatínka a je to první věc, kterou 
si pamatuji jako malá z jeho pracovny...možná proto, že byl červený..
Můj tatínek byl profesorem a potom ředitelem školy
a tenhle slovník také sloužil k umlčení mého štěbetání..




Po tatínkovi mám tolik knih,
ale tahle- ta je mi milá, protože vím, že ji dostal od svého tatínka
a byla vlastně i jeho pokladem...



Třetí poklad je obraz...
(vyfotit zasklený akvarel- je téměř nemožné...)




Koupila jsem si jej z mé první výplaty!!
S kolegy jsme šli při výplatě na něco dobrého, na kávu a sklenku vína,
což se stalo naším pozdějším zvykem, na který ráda vzpomínám.
A cestou jsem za výkladem jednoho antikvariátu 
zahlédla tento starý obraz...
Je poměrně veliký, asi 55x80 cm a ponechala jsem mu jeho původní stařičký rám...
Jméno malíře neznám, jsou tam jen iniciály J.P.
a datum 12/1942.

Na obraze je totiž místo, které mám moc ráda.
S babičkou jsme si tam dávali rande se strejdou, který nedaleko pracoval
a s ním jsem vyrážela na toulky městem.






Akvarel Malostranského náměstí vyzařuje pro mne takové zvláštní
světlo - jako moje dětství...

K tomuto pokladu ještě musím napsat, 
že starou Prahu zbožňuji. A to díky mému strejdovi, který o ní věděl snad všechno.
Procházel se mnou od mala všechny památky, 
učil mne stavební slohy, v jaké době žil jaký panovník,
 zkoumali jsme spolu akustiku kostelů takovým zvláštním způsobem :o),
vyprávěl staré příběhy...a já jsem si oblíbila Chrám svatého Mikuláše.
Baroko není mým nejoblíbenějším slohem, ale tento CHRÁM je pro mne skvostem.
A strejda uměl krásně vyprávět pověst o stropní fresce a o malíři, který ji maloval.
Nevím, zda jí znáte- ale tento malíř nechtěl být při malování nikým rušen 
a chtěl, aby stropní výjev všichni zhlédli, až bude hotový. Jenže jeden zvědavý mnich se
tajně schovával za sloupem a chodil se na práci malíře koukat. 
A malíř si jej všiml a tak ho na tu fresku zvěčnil, 
jak pozoruje výjev za sloupem...
Při slavnostním představení malířova díla všichni toho mnicha poznali.
A já tenkrát přemýšlela, zda to byla pro toho mnicha pocta nebo ostuda...

...a je to největší stropní freska v Evropě.
O Chrámu svatého Mikuláše bych tady psala dlouze, ale na obraze je
a tudíž je to můj poklad!!!






O dalších pokladech třeba někdy příště... Mějte se o víkendu  hezky,
ať je počasí aspoň jako dnes- stvořené na velké prádlo - POKLAD
o kterém jsem psala před dvěma lety...

Těším se na příspěvky Vašich pokladů,
 a Martině děkuji za velice hezkou výzvu

Jarka





středa 4. dubna 2018

POMNĚNKOVÉ VELIKONOCE



A máme po krásných svátcích,
u nás sice trochu studených, 
ale pondělí se tedy vybarvilo přímo VELIKONOČNĚ!!

A tak něco romantického na ten rozjezd do všedních dnů...
ale jarních!!





Chtěla jsem si uháčkovat pomněnkový věneček
na kličku u okna...
A tak u sváteční kávy- tedy několika kafí a hezkých chvil pohody,
mi vykvétala kvítka pomněnek.
Takové milé tvoření, přivolávající jaro!








No- a pak jen obháčkovat drát 
a pomněnky přivázat....
Chtěla jsem, aby věneček držela okenní klička 
a tak jsem nepřivazovala kvítka po celém obvodu
a neháčkovala žádné poutko..








Velikonoční svátky byly zkrátka hezké
a našla se i chvilka na tvoření.

Venku září hvězdy, tak Vám přeji krásnou 
středu bez mráčků
(já budu mít úterý :o)

Dobrou noc
Jarka